AKCE: Využijte nyní dopravu ZDARMA + DÁREK pro objednávky od 990 Kč!

Rozhovor s dulou Monikou nejen o přípravě na porod

dula-monika-manulo

Dula - průvodkyně pro ženy jejich těhotenstvím, porodem i šestinedělím, jejíž profese má ale mnohem větší přesah. V rozhovoru s dulou Monikou se dozvíte nejen to, co její povolání obnáší, jaké nabízí služby, ale také jak se připravit na porod a přivítat miminko. 

Kdy jsi začala pracovat jako dula?

V roce 2007 jsem dělala kurz pro duly u České asociace dul, a protože moje dvě sestřenice byly právě těhotné, měla jsem v tom samém roce rovnou i své dva první doprovody. 

Proč ses rozhodla stát dulou?

Když jsem v jednadvaceti letech byla poprvé těhotná, narodilo se mi mrtvé miminko. Tehdy jsem ještě nevěděla, že to bude jeden z hlavních impulsů k tomu, abych se stala dulou. Díky téhle zkušenosti jsem zjistila, jak to funguje, když to nefunguje. Protože miminko už nebylo živé, nikdo mě tehdy moc neinformoval a ani bohužel nijak lidsky nepodpořil. Porod byl vyvolán a můj manžel tam v té době ještě ani nemohl být. Byl to rok 1991. Celé jsem si to vyloženě odtrpěla a uložila si v sobě informaci a silný pocit, jak to vypadat nemá. Poté jsem rodila ještě třikrát zdravá miminka a i tady jsem cítila, že mi u porodu něco chybí. Klidná, lidská, přátelská a trpělivá žena, která má porodní zkušenost a zná proces porodu. Žena, která by mi dodala psychickou, fyzickou, mentální i energetickou podporu. Jednoduše člověk – průvodce, který neodchází, nemění se, nestřídá se s někým jiným. Je tu pro tebe, pokud si to přeješ. Stejně tak se umí stáhnout. A je ti nápomocna ve chvílích, kdy chceš třeba sdílet úplně obyčejnou věc, třeba že se teď bojíš, že to opravdu bolí, a co by se s tím dalo dělat. A po dlouhé mateřské dovolené jsem si přála naplňující smysluplnou práci v souladu s mými schopnostmi a hodnotami. 

Kolik žen už jsi k porodu doprovodila?

Když se tak kouknu do diáře - je to 786 žen. Myslím, že to není malé číslo. A je moc milé a hezké, když třeba vystoupím z autobusu, potkám náhodou jednu ze svých klientek a řekne: „Moniko, dobrý den, to jsou ty dětičky, které jsme spolu rodily.“ to mi udělalo radost. 

Máš tedy i „stálé zákaznice“, které tvých služeb využily u každého porodu?

Některé klientky jsem doprovázela i třikrát. A doprovázím i ženy, které poprvé rodily samy, mají za sebou ne úplně pozitivní zkušenost, a proto si ten další porod chtěly udělat lepší a nechat o sebe pečovat. 

Co to znamená lepší?

Ženy si většinou přejí, aby mohly strávit první dobu porodní nejlíp, jak to půjde. Mohly se hýbat, měnit volně polohy, měly dostatek času na svůj porod, aby se nedělaly rutinně zákroky, které nechtějí. Aby si mohly zvolit v jaké poloze rodit a po porodu miminko pomazlit a přivítat, jinak řečeno bonding. 

Doprovázíš jen ženy nebo i páry?

Ženy i páry. Když si žena přeje být u porodu sama a partner je venku – je to také v pořádku. Když se jedná o pár – jsou přítomni oba dva, muž pomáhá, podporuje, podává vodu, ručník, uklidňuje. Masáže, pomoc s dýcháním a změnou poloh většinou nechávají přítomní muži na mě. 

dula-monika-manulo-2

Jak vlastně vypadá celá služba, kterou jako dula nabízíš?

To je individuální. Mou hlavní službou je přítomnost u porodu. Žena mě kontaktuje, sejdeme se a domluvíme se, co si přeje a co je možné pro to udělat. Když se moje nabídka a její potřeby shodují, domluvíme se.

Mezi moje další služby patří laktační poradenství, kdy ženám pomáhám s tím, jak přiložit miminko ke kojení, nabídnout vhodné kojící polohy, pomůžu třeba poprvé vykoupat. Jednoduše příprava prvorodičky na chvíli, kdy se vrátí domů z porodnice s miminkem.

Ženám nabízím i těhotenskou přípravu, v rámci které si povídáme o porodu. Cílem je, aby si žena začala těšit a věřila si, že porod zvládne. Aby věděla, že všechno, co se v ní bude během porodu odehrávat je normální. Že se jedná o normální fyziologické věci a není třeba se bát neznámého tlaku či bolesti. Důležité je poznat, kdy do porodnice vyrazit a s čím ještě vyčkávat trpělivě doma ve svém pohodlí a bezpečí. Co dělat, když jí pouze odteče voda nebo jak časté a silné mají být kontrakce. Jednou z nevýhod dnešní doby je, že my ženy jsme rozptylovány mnoha vjemy a znejišťujeme se mnohdy zbytečnými obavami. Bohužel pak vyrážíme do porodnice o mnoho hodin dřív. Tím si můžeme zkomplikovat začátek, rozjezd kontrakcí. A přitom třeba stačí dát si horkou vanu, zachovat klid a ještě počkat.

Jak to probíhá, když ti žena zavolá, že už začíná rodit?

Klientka mi tedy v den D telefonuje, že „UŽ“. A pokud si to přeje, jsem s ní ještě nějakou dobu doma nebo na telefonu. Žena popisuje co cítí, co by teď chtěla nebo nechtěla, jestli ještě může ležet nebo spát. A já ji doporučuji, jak dýchat, jestli si třeba nahřát bříško, jakou polohu zkusit, vše co je potřeba. Sdílí svoje pocity, přání, obavy, snažím se naladit ji tak, aby necítila nejistotu, že by se něco mohlo stát. Jedna z hlavních obav žen je, že nechtějí porodit doma, ale zároveň nechtějí něco zanedbat, ani jet do porodnice moc brzy, aby je opakovaně nevrátili zpět domů.

Po dohodě spolu jedeme do porodnice, nebo se tam potkáme, a tam už se odehraje akt porodu, který může trvat pár hodin nebo celý den. Narodí se miminko a to je krása. Je to silně posilující nesdělitelný prožitek a radost. Pomáhám i s prvním přiložením miminka. A asi tak za dvě hodinky se loučím a jdu odpočívat. Nikdy nevím, kdy půjdu k porodu znovu.

Doprovázím 4 až 5 žen na měsíc. Nastane-li souběh porodů, které se přihodí jednou za rok, mám skvělou kolegyni dulu na zástup. Ale přiznám se, že je to můj „kostlivec ve skříni“, protože ke každé klientce cítím zodpovědnost. 

Jak zvládáš tu permanentní pohotovost? Máš vůbec čas na dovolenou?

Myslím, že to docela zvládám. Cvičím jógu, tancuju, ráda plavu, hodně chodíme na výlety, umím se zklidnit. Netrpím neustálým neklidem, že se něco stane. Člověka to trénuje v tom, aby žil v přítomnosti. Žít v tom, co je, a ne v tom, co očekávám, a co jsem si naplánovala. Kdykoliv může přijít změna.

Rodinnou dovolenou si plánujeme devět měsíců dopředu. Jezdíme v říjnu na tři týdny k moři. Dva týdny před odjezdem moje klientky ví, že mám na poslední týden pro jistotu domluvený záskok. Přes léto na dovolenou nejezdím. A když jsme na chalupě v Českém Ráji, jedná se o dojezdovou vzdálenost jednu hodinu.

Pro jakou oblast jako dula vlastně působíš?

Především se jedná o Prahu a Středočeský kraj. A vzhledem k mému pobytu ve zmíněném Českém Ráji někdy doprovázím i v Mladé Boleslavi nebo Jablonci nad Nisou. A ráda se přesunu i do porodnic, které jsou alternativnější a ženy v nich mají větší volnost.

dula-monika-manulo-4

Když bys měla srovnat porodnictví třeba před 15ti, 20ti lety oproti dnešku. Vnímáš nějaký posun?

Myslím, že se vylepšilo mnoho. Pravděpodobně i díky tomu, že přišla Sametová revoluce a s ní svoboda volby. Změnily se touhy žen, jsou více informované, více si uvědomují, že jsou nositelkami života a jsou to ony, kdo rodí miminko. Už to nenechávají úplně tak na zdravotním systému, a když je všechno v pořádku, nepřejí si “aby za ně bylo odrozeno”. Přejí si porozumět, prožít nikoliv jen vydržet a přežít. V porodnicích je dnes možnost mít soukromý pokoj, nadstandard a je respektováno porodní přání, v případě, že žena i miminko jsou v pořádku. V porodnictví je mnoho báječných lidí, lékařů, porodních asistentek, které mají dobrou vůli pomoci.

Co bys v dnešních porodnicích určitě změnila?

Opravdu a moc bych přidala na finančním ohodnocení zdravotníkům a ubrala jim pracovních směn. A oni si mohli odpočinout, relaxovat, uvolnit se, dostatečně se vyspat a nebýt pod takovým tlakem povinností a papírování. Aby i na šestinedělí pro maminky mohli fungovat jako průvodci, terapeuti. Aby svítili a inspirovali. Byla by to radost. Mají jedinečnou možnost se denně setkávat s úplně novými bytostmi, s novorozeňátky, která jsou mnohdy z určitého úhlu pohledu vědomější než my všichni dohromady.

Jaké porodnice bys například ženám doporučila?

Jako topku v Praze beru v současnosti Bulovku, která se nesmírně vylepšila. Vybudovali tam dva nové pokojíčky, centrum asistovaného porodu a je tam skvělý tým, který ženy provází. Celkově je tam větší lehkost a zohledňování porodních přání. Vždycky se tam na doprovázení moc těším.

Určitě ale nemůžu říct – sem a sem rozhodně nejezděte. Vždycky je to o přítomných lidech, nejsou náhodná setkání.

V čem podle tebe spočívá správná předporodní příprava?

Víš, předporodní příprava není jenom o tom, že otěhotním a řeknu si: „Teď si přečtu všechny knížky, půjdu na všechny kurzy, budu meditovat, budu cvičit jógu.“ Příprava se tak nějak děje už dřív. Celý ten proces ovlivňuje to, jaké máš vztahy, jak přistupuješ ke svému ženství, jak vnímáš svoji menstruaci, sebe ve světě. Je to komplexní.

Určitě bych ženám ale doporučila, aby nestudovaly úplně všechno, protože informační úroveň je může zahltit a ochromit. Je dobré přihlédnout, jaká je žena typově, co potřebuje pro svůj klid, aby se uvolnila a podle toho zvolit. Jestli chce rodit ve větší porodnici nebo v nějakém menším zařízení nebo doma, přičemž domácí porod v České republice zatím není oficiálně podporován. 

dula-monika-manulo-5

Doporučila bys domácí porod ženám, které mají „syndrom bílého pláště“?

Jsou ženy, které rodí v domácím prostředí a rodit budou. Strach z nemocnice by neměl být důvodem rodit doma. Tahle volba by měla vycházet z druhého konce. Z perspektivy svobody a poznání sebe. Existuje možnost mít u sebe svou porodní asistentku, ke kterém docházíte během těhotenství a vždy mít otevřený i krok druhý – porodnici. A až se dostaví den D, silné kontrakce a vše, co k porodu patří, pak navnímat, jak se vše vyvíjí. U domácího porodu je důležité naslouchání si, důvěra v sebe, vnitřní pokora. Cítí-li se žena ve stresu z bílých plášťů, existuje varianta si zvolit domluveného lékaře či porodní asistentku a tím snížit na minimum střídaní více osob během porodu. 

Co ženy v dnešní době od porodu chtějí?

Zdravé miminko. A pro to jsme ochotni udělat hodně. Ale dnes už chápeme, že neporodíme snadno, když budeme chtít bolest a celý porodní proces jenom vydržet a nebo poslouchat a slepě následovat pokyny zvenčí. Takto už to většina žen nechce. Vnitřního průvodce máme v sobě a funguje spolehlivě. Vím, že za mě nikdo neporodí, že se skrze mě rodí miminko. Slaďuji se svým tělem, aby všechno fungovalo a postupovalo. Důvěřuji sobě i miminku.

Ženy si přejí dostatek času a dobré informace. Většina klientek, které doprovázím, si přeje, aby mohly miminko porodit v klidu, aby na ně nebylo tlačeno nebo něco urychlováno. Například v případech, kdy z pohledu medicíny přenáším. Všechny ženy si přejí miminko po porodu ihned u sebe a zůstat spolu i na šestinedělí.

A čeho se ženy porodu bojí nejvíce?

Bezmoci. Toho, že se dostanou do situace, ve které si nebudou vědět rady, nebo že budou tlačené do něčeho, o čem nebudou mít možnost rozhodnout. Často říkají: „Já nejsem zdravotník, já tomu úplně nerozumím.“ Jsou situace, o kterých by ani rozhodovat neměly. Třeba když nejsou dlouhodobě v pořádku srdeční ozvy, je zkalená voda a porod mnoho hodin nikam nepostupuje. A to je věc zkušených odborníků, do které by neměla zasahovat ani dula. 

Především prvorodičky se na porod snaží připravit tím, že si nastudují co nejvíce informací? Je to dobře nebo to může porod trochu komplikovat?

Každá jsme jiná, pro někoho je to dobré, ale může to být nevýhoda. Žena studuje, přečte si všechny dostupné informace, sleduje podcasty, videa. Zatím vše v úrovni informací, v hlavě. Potřebuje prožitek, aha moment. Pak už ví.

 Je tedy velký rozdíl mezi prvorodičkami a ženami, která už mají s porodem zkušenost?

Když máme v něčem poznání a zkušenost, tak se nám to podruhé, potřetí zpravidla vylepší a stejné je to s porody. Pokud tedy nedošlo k nějakému enormnímu traumatu, které potom žena překonává. V některých případech žena zvolí pro jistotu porod císařským řezem. A tu možnost samozřejmě má. 

Vraťme se ještě k tomu císařskému řezu. Ženy si ho tedy volí, protože mají strach?

Spíše ano. Strach, nejistotu, špatnou zkušenost. Císařský řez si volíme kvůli míře strachu z toho, že budu moc nahá, a tím nemyslím fyzicky, ale jako člověk celkově. Že se dostanu do komplikované situace, kterou nebudu mít pod kontrolou. Proto volím „jednodušší“ řešení, kterým je operace. Budu mít tedy jistotu. Znám den porodu a celkově mám pocit, že to tímhle naplánováním mám alespoň z části pod mentální kontrolou. Jsou samozřejmě případy, že jiná cesta než operace není možná ze zdravotních důvodů. 

dula-monika-manulo-3

A jaký je v dnešní době trend – přirozený porod, medikovaný porod nebo císařský řez?

Mohu mluvit jen z mé praxe. Žen, které se rozhodnou pro čistě přirozený porod, je menšina. Myslím, že rozhodnutí, jak si přeji rodit ovlivňuje v jaké sociální bublině žijeme. Říká se: „Rodíme, jak žijeme“. Statistiky přesně neznám. Z mého pozorování je nejvíce porodů spontánních, kde se v porodnici na závěr přidá kapka oxitocinu či pustí plodová voda.  Některé ženy si pod tlakem dlouhého nebo nepostupujícího porodu přirozený porod rozmyslí a přejí si epidurál a vedení porodu přenechají medicíně.

Ženy, které využijí služeb duly si většinou přejí trošku jinou než klasickou přípravu. Chtějí se bavit o hlubších souvislostech, jak miminko vnímají, některé předem cítí jeho pohlaví. Svěřují se s mnoha niternými pocity, vnímají jemnou komunikaci s miminkem. Rády by si ujasnily, kde, s kým a jak porodit.

Ženy tuší, že ony, jejich rodina, právě tohohle človíčka potřebuje, protože je má něco naučit, přinést například humor či klid. Na miminko se nedívají jako na maličkou bezbrannou nevědomou bytost, kterou ony budou něco učit, ale ví, že to bude vzájemné. Pro někoho je tento názor úlet, pro jiné realita.

Setkáváš se s tím, že když žena zjistí, že je těhotná, chce změnit svůj životní styl a začít jíst zdravě nebo zdravěji?

Myslím, že je to velká motivace, pro ženy i pro muže. Pro sebe bychom to nedělali, ale když je to pro miminko, něco mnohem většího, co nás přesahuje, tak svůj životní styl spíš změníme. Zdravá výživa je individuální záležitost. Jsou rodiny, které se věnuji low carb stravě, někdo je zase vegetarián nebo vegan. Samostatnou kapitolou jsou potravinové doplňky. Ženy se ptají, jestli mají v těhotenství něco užívat, například kyselinu listovou nebo železo. Je to individuální. Doporučuji, ať si žena zajde na vyšetření krve. Z porodnic mám tu zkušenost, že když těhotné ženy pravidelně berou nějakou vitamínovou bombu z lékárny v dobré víře, aby miminku něco nechybělo, může se narodit i větší miminko. Zvažte, jestli ve třetím trimestru nevysadit vitamíny. Nechci tím ženy vyděsit, ale prostě všeho s mírou. 

Je náročnější porodit větší miminko?

Setkala jsem se s myšlenkou porodních asistentek, že když je miminko správně polohované, a má váhu 4 kg a vyšší, může se někdy narodit i lehce. Záleží také na tom, jak je žena uvolněná, jak časté jsou kontrakce, jak je miminko v děloze uložené, jak funguje synchronicita ženy, miminka. Ale obecně, na velikosti záleží. Je rozdíl, jestli žena rodí miminko s váhou 2,8 kg nebo 4 kg.

Co bys vzkázala každé ženě, která se připravuje na porod?

Otevři miminku svoje srdce. Komunikuj s ním. Ať cítí, že je vítáno. Důvěřuj přírodním zákonům, svému tělu i okolí, ve kterém žiješ. Přijímej co přijde. Pohybuj se a inspiruj v přírodě. Zajímej se o inspirativní porodní příběhy. Udělej si čas na sebe, svoje koníčky. Relaxuj a hodně spi. Střídej dělání a bytí. Dej sebe a miminko „na první místo“.

Pokud je to možné, neztrácejme důvěru v sebe sama. V to, že jsme nositelkami života a jsme schopné miminko porodit. Věřme si, krůček po krůčku, že vše co přijde zvládneme.